wz
 

Album fotografií zde

cestopis I. díl

 strana 1    strana 2    strana 3   strana 4   strana 5   strana 6   další

Cestopis II. díl  zpátky v Dominikáně 2018

  ...spásná myšlenka...

  velmi brzy nás pohltilo pomyšlení, že se na tento krásný ostrov vrátíme. Vlastně vím, kdy to bylo přesně, to když nás Benny vezl z výletu po St. Domingu zpátky na hotel. Takže jsme vlastně ještě trávili poslední den dovolené a v hlavě už blikal silný vykřičník, že přijedeme hned jak to bude možné. Těmito slovy "as soon as possible" jsme se s úsměvem loučili.

  po příjezdu domů, jsme nelenili a ihned začali plánovat náš opravdu velmi brzký návrat. Vše potřebné bylo vyřízeno, v klidu jsme si zde odžili vánoce :) a v srdci jsem se strašně moc těšila, až si zase odskočíme z kontinentu na kontinent...

  nový fotoaparát

  po úspěšně odžitých a dobře odsloužených jedenácti letech, nám odešel na odpočinek náš digitální fotoaparát Sony. Nebylo času na delší truchlení, ale na rychlou Tomovu analýzu a vybrali jsme si nového fešáka a mladíka

 bezzrcadlovku Sony Alpha A5100 se dvěma výměnnými objektivy 

  s výběrem jsme během focení byli nadmíru spokojeni, protože nám tento miláček nadělil opravdu nádherné fotografie scenérií, neuvěřitelně vykreslil barvy a zachytil různá světla a detaily. A nechválili jsme jen my, ale fotoaparát a jeho výkon nám během pořizování fotek pochválilo opravdu hodně lidí, což nás samotné překvapilo. Později jsem ocenila tento technologický objev i na koncertě The Kelly family, kdy mi vytvořil nádherné fotografie bez užití blesku a video záznamy ve FULL HD. Fotografie se ukládají v RAW kvalitě!

  den D - opět na cestách

  od chvíle, kdy jsme překročili práh hlavního nádraží v Ostravě se rozproudil tok různých událostí, zřejmě proto, abych se při psaní cestopisu opravdu nenudila. S námi se totiž blížil k peronu jeden exoticky vyhlížející politik " pražské kavárny " dále bych to nerozváděla :) pouze jsme ocenili jeho odvahu vstoupit do našeho regionu " razoviteho " jak nás nazývá Jarek Nohavica :)

  oba s Tomem jsme si užívali cestu vlakem a já pomyslela i na to, zda třeba nebudu zklamaná? Proč? No, co když se těším příliš a dovolená se nevyvede podle představ? třeba netrumfne tu první ? I to se mi honilo hlavou...

v pendolinu do Prahy

  při krátkém čekání v Praze na Aiport bus, jsme s Tomem zaslechli mužský hlas s otázkou na rtech : " letíte do teplých krajů?" Oslovil nás Tomášův kolega z práce, také Tomáš, mile vyhlížející kluk s velkou krosnou na zádech. Měli jsme společnou cestu na letiště Václava Havla.

  po odbavení (tentokrát jsem už měla vlastní kufr Sofinku přímo z Dominikány ) jsme se s Tomem občerstvili ve francouzské bageterii Paul. Jaj, to bylo dobré. Měla jsem čerstvou křupavou tartaletku s tuňákem a špenátem, Tom měl jednu zapečenou se šunkou, sýrem a vejcem.

      

  opravdový dobrodruh

  už jsme seděli ve své odletové bráně a čekali na odlet do Frankfurtu. Vedle nás byla odletová brána do Malagy, kde seděla Lucie Borhyová s dcerou, synem a nějakým přítelem. Tom ji zhodnotil slovy, že je přespříliš nalíčená. Ten večer asi zprávy neuváděla :)

  přisedl si k nám kolega Tomáš, který měl stejnou cestu do Frankfurtu. Povídali jsme si o jeho výpravě, která mě opravdu zaujala. Tom měl namířeno na Nový Zéland, kam se vracel už na počtvrté. Z Frankfurtu ho čekala cesta do Singapuru a pak rovnou na Zéland. Celkem měl vypočteno, že jen na cestě stráví více než 24h. Obdivovala jsem, že letí sám, ale byl zvyklý. Trošku nervózně koukal do svého chytrého telefonu na aplikaci, která mu on-line ukazovala trasu post-tropického cyklónu s názvem Gita, která se řítila na Zéland. Chudák Tom se obával, aby jeho let nebyl násilně přerušen a on nemusel čekat bůh ví jak dlouho na letišti v Singapuru. Aplikace mu ale vypočetla, že by mělo letadlo stihnout přistát ještě před příchodem Gity.

  zaujatě jsem poslouchala jeho zážitky z výprav. Když cestoval sám, byl středem nelibé pozornosti kontrol na letištích. Jednou se mu stalo, že mu při kontrole prohlídli celou krosnu a dlouze ho prohledávali, kdy si myslel, že ho snad vrátí zpátky do Čech.

  na Zélandu na něj nečekal žádný hotel jako na nás dva s Tomem, ale kemp. Takže šest týdnů prožije po kempech a to i za velmi citlivého a proměnlivého počasí, které je spíše deštivé a také...na nechtěnou návštěvu se drala Gita. Jak jeho pobyt vůbec dopadne?

   zamiloval se do nádherné přírody a s nadšením fotí faunu a floru a také píše cestopisy a deník svých zážitků. Až se vrátí, určitě ho požádám o odkaz, který zde přidám k nakouknutí.

  až já s Tomem ulehnu ve svém pokoji v Dominikáně do teplé postele, dobrodruh Tom bude teprve v půli cesty do své vysněné destinace. Držíme mu palce, aby jeho let nebyl zrušen a jeho dobrodružný pobyt na ostrově se mu vydařil.

autorská fotografie Tomáše z roku 2014 Nový Zéland

  vzhůru do oblak

  nepřestanu obdivovat tento Boing společnosti Condor. Slušně a mohutně vyhlížející letoun, který svou velikostí zastiňuje ostatní letadélka seřazená v řadě za sebou.

  před odletem ještě odmrazili křídla, což je velice důležité :) - mám naštudováno ze své oblíbené série leteckých katastrof :)

  tentokrát se nám z domu nepodařilo zabukovat sedadla u okna, ale měli jsme v Praze štěstí na paní při odbavování, která nám na naši žádost ochotně vyhověla. Takže, okénko bylo moje. Já to musím vše sledovat :)

  hurá.... opouštíme kontinent Evropy

  čekalo nás 9h a 24min. letu - značnou část se mi podařilo prospat

  už se blížíme k cíli ...

   "Neckermann ? - das ist eine Katastrofe!"

 ve 3:15h jsme přistáli na letišti v St. Domingo a tentokráte nás čekal i transfer na hotel :)

  na recepci v hotelu měl směnu ten stejný muž jako minule. Před námi byla skupina německých turistů, která s námi letěla v boingu.

  jednalo se o starší manželský pár, mladý pár a jeden děda. Byla jsem po cestě dost unavená a když jsem unavená, tak bývám nevrlá a protivná. Proč to tak dlouho trvá? Muž z německého staršího manželského páru se dohadoval s recepčním. Moc jsem to nevnímala, ale když se nabíralo na intenzitě hlasu a trvalo to na předání klíčů a plánku hotelu příliš dlouho, zbystřila jsem. Vzduchem létaly jiskřivé důrazné slova typu " Das ist škandal, eine Katastrofe!! " recepční se neustále anglicky omlouval, že nemůže nic dělat a že nemá volný pokoj. Mysleli jsme s Tomem, že se německý turista dožaduje pokoje s výhledem na moře a není mu vyhověno. Ale když si ten sympatický pán nyní s pokřiveným obličejem začal hlasitě stěžovat, že necestoval celou noc jen proto, aby teď strávil čas na ulici, říkala jsem si, že je něco špatně. Německy jsem pochytila jen každé třetí slovo...

 recepční se pak podíval na papíry mladého páru dívky a chlapce, kteří byli zaraženi a oznámil jim :" lituji, ale je to ten stejný případ! " pak se podíval na papíry velmi sympatického, ale nyní již také zděšeného dědy a opět pronesl, že se jedná o stejný případ. Když těmto německým cestujícím recepční nepředal hotelové náramky na zápěstí, zalekli jsme se s Tomem i my.

  nyní recepční ukázal na nás. My mu předali papíry naší německé cestovky FTI. Muž se usmál, řekl, že zde je vše v pořádku, předal nám klíče a vše potřebné a mohli jsme odejít na pokoj. Naši němečtí spolucestující se naštvaně a zdrceně posadili v hale na sedačky. Nedalo nám to a zeptali jsme se anglicky a napůl německy, co se stalo. Zjistili jsme, že je německá cestovka Neckermann vydala na dlouhou cestu za oceán, ale pokoje jim zaplatila, až na druhý den. Tudíž v den příletu neměli zaplacený pobyt a museli vyčkat do odpoledních hodin na svého delegáta. Bylo nám jich s Tomem líto, protože po tak náročné cestě byli vyčerpaní a unavení jako my. Muž, který se tak rozčiloval neměl více slov, poplácal Toma po ramenou a ukázal nám na prstech jedničku, že je rád, že nám to vyšlo.

  hotelový boy mě s Tomem vyprovodil do našeho pokoje na hlavní budově. Byli jsme rádi, že FTI je spolehlivá cestovka, která má s hotelem nasmlouvané nejlepší pokoje. A to si Tom vzpomněl při výběru této dovolené na pana B. v cestovce, který nám nabízel i Neckrmanna, že je to přeci jedno, se kterými němci poletíme.... no tak nyní jsme se přesvědčili, že jedno to není a naštěstí jsme zůstali věrní osvědčenému FTI.

  vlastně jsme nemohli uvěřit tomu, že Němci vyběhli s Němci. Byli jsme zvyklí, že české CK často, běžně a bez ostychu vydrbávají s českými občany, ale že si to dovolí Němci k Němcům, z toho jsme zůstali opravdu paf.

  na pokoji jsme ještě uvažovali, že vezmeme k sobě alespoň toho dědu, který byl velmi vyčerpaný a zašel si do non-stop baru pro drink. Pak jsme ale zvažovali, že ostatním to bude líto a nakonec jsme z toho přemýšlení oba usnuli.

  naše království

  náš pokoj, již jako poprvé se nacházel na hlavní budově, odkud je to všude blízko. Umístili nás do pátého patra, ze kterého byl skvělý výhled

 když jsme vyšli z pokoje na chodbu, viděli jsme tuto krásnou scenérii hlavního vchodu našeho hotelu

  pokud jsme po chodbě popošli kousek dál, jevil se nám pohled přímo na karibské moře

  pokoj jsme měli ještě více prostornější než napoprvé

  kdybych tušila, že tu budu mít nachystané i prkno se žehličkou, vzala bych si z domu nevyžehlené prádlo :)

  tento každodenní pohled při ranním vstávání mi bude v ČR chybět...

 strana 1    strana 2    strana 3   strana 4   strana 5   strana 6   další

  zpět na web

 

   

Vsevjednom.cz